Svérázný stand-up komik Lukáš Pavlásek zve do vysočanského Divadla Gong na svůj celovečerní pořad. Bavili jsme se n ním o tomto novém pořadu, o stand up comedy vůbec a také o alkoholu...

DG: Můžeš divákům pořad Kdo nepláče, není Čech! představit?
LP: Je to můj celovečerní speciál, který má podtitul Češi, alkohol a Rock and roll. Diváci, kteří mají rádi stand-up a můj humor, mě tu mohou vidět na jevišti samotného celou hodinu a půl a dostat se tak víc do atmosféry, než když koukají na jeden krátký výstup. Poskládal jsem ho ze svých nejlepších standupů na toto téma, a k tomu přidal nějaké úplně nové. Celé je to propojené do jednoho celku. Koukneme se společně, co si my Češi myslíme o ostatních národech, dozvíme se, proč pití prospívá naší civilizaci, co pít, aby se vám narodil Václav Klaus, poradím, jak strávit dobrou dovolenou v kempu, sestavíme si nekompromisní punkovou kapelu, rozebereme naše lidové písně a nakonec si zazpíváme o tom, co nás štve, protože… správnej Čech není nikdy spokojenej.

DG: Jaký je tvůj vztah k pití? Způsobil jsi v podnapilosti něco, za co ses pak musel stydět? 
LP: Je to jedno z témat, kterého se v představení dotknu, protože my Češi jsme svým vztahem k pití pověstní. Já ale žádnou stydlivou opileckou historku nemám, což je asi dáno tím, že si myslím, že když už člověk jednou za čas pije, tak by měl řádit a pořádně se vydovádět a za nic se nestydět, protože to k tomu patří. Kdo se stydí, tak ať raději nepije vůbec. 

DG: Jak vznikají skeče a vtipy do tvých vystoupení? Zapisuješ si nápady, nebo všechno musíš vysedět u počítače?
LP: Něco si zapisuji, něco vysedím u počítače, něco mě napadne během improvizace na jevišti… pak se to ohrává po vystoupeních, až z toho vznikne jeden celek, který funguje za všech okolností, jako tohle představení.

DG: Jaký stand-up tě v poslední době nejvíc odrovnal svojí zábavností?
LP: Teprve nedávno jsem viděl dva celovečerní speciály Eddieho Murpyho z osmdesátých let a ty se mi líbily hodně. Bylo to hodně přirozené a nenucené, jak to mám rád. Líbí se mi, když z někoho ten humor jde samovolně bez nucení.

DG: Vzpomeneš si, který komik tě v dětství jako první okouzlil?
LP: Louis de Funès. Toho jsem v dětství miloval a stále napodoboval. Vlastně jsem chtěl být jako on. Možná tam se vzala ta touha dělat humor a shazovat sebe i okolí. Shazovat tu vážnou a důležitou stránku v nás.

DG: Dokázal bys Gongu doporučit nějakého, třeba ještě ne moc známého, komika, který by u nás mohl vystupovat?
LP: Je jich hodně, ale třeba teď mě napadá komička Adéla Elbel. Je to žena, těch je v komice málo, a má svůj styl a osobnost, což je u komika důležité. Být svůj, mít charisma, nebrat se vážně a udělat si legraci sám ze sebe.