Leoš Noha už loni v roli Natěrače ve stejnojmenné populární veselohře rozesmíval návštěvníky Divadla Gong. Letos se na místo činu vrací znovu, tentokrát v detektivní komedii Příště ho zabiju sám britského dramatika Raye Cooneyho. Leoše jsme zastihli uprostřed intenzivního zkoušení role významného, avšak záletného politika, kterého kolotoč lží a série nečekaných událostí přivede do téměř neřešitelné situace.

DG: Co můžeš prozradit o zápletce chystaného představení?
LN: Je to taková klasická „cooneyovská“ záměnová komedie. Vážený ministr se schází v luxusním hotelu se sekretářkou opoziční strany a kvůli tomu, aby se neprozradil jejich vztah, se postupně zaplétá do čím dál komplikovanějších lží. Když se v hotelu objeví jeho manželka a muž jeho milenky, dochází ke spoustě bláznivých situací.

DG: Dostal ses někdy kvůli lži do prekérní situace?
LN: Snažím se v životě nelhat, protože mám pravdu rád. Neříkám, že jsem nikdy nelhal, ale když, tak většinou ženám.

DG: Role významného politika asi úplně nezapadá do tvé herecké škatulky…
LN: Je pravda, že ministra jsem ještě nehrál a spousta lidí si mě v tom asi nedovede představit. Čekají, že budu šišlat, kulhat, nebo něco takového. Je to uhlazený politik, ale přitom taky trochu hovado.

DG: Za takovou roli jsi asi rád, ne?
LN: Vždycky je fajn, když má herec pestřejší role.

DG: Jaký máš ty vztah k politice? Dokázal bys dělat politika?
LN: Určitě ne. K politice, zvlášť k té v České republice mám dost negativní postoj. Jsem ze zásady proti komoušům a estébákům, takže se mi to prostředí dost nelíbí. Do politiky bych nešel.

DG: Hotely jsou často používaným místem děje divadelních her. Proč tomu tak je?
LN: Je to vděčné prostředí. Postavy se v něm dost často neorientují. Je v nich mnoho navzájem propojených pokojů, balkónů a chodeb vedle sebe, což se dá na scéně dobře využít. Zrovna ve hře Příště ho zabiju sám hraje interiér dost zásadní roli. Nechci z děje moc prozrazovat, ale když řeknu, že má hra detektivní zápletku, tak si už můžete leccos domyslet.

DG: V Divadle Gong už hraješ v trochu podobné záměnové komedii, v legendárním Natěrači. Neměl jsi trochu obavy přijmout roli, ve které mají diváci zafixovaného Pavla Zedníčka?
LN: Pro mě to byla obrovská výzva. Samozřejmě že se to dalo úplně zkazit, ale taky šlo tu hru posunout zase někam dál. Míváme stále plno, tak se nám to snad povedlo.

DG: Vypadá to, že se v létě skoro nezastavíš. Co všechno tě o prázdninách čeká?
LN: Budu toho mít hodně. Kromě Natěrače a této nové komedie mě čekají ještě Shakespearovské slavnosti. K tomu navíc jsem začal točit dva seriály. Doufám, že to se mnou nešlehne a stihnu si taky trochu odpočinout.

DG: Máš plány na dovolenou?
LN: Já osobně jsem nejraději v lese, ale letos se asi hecnu, protože přítelkyně ještě nikdy nebyla v letadle a tak si asi někam zaletíme.

DG: Snad nebudeš pilotovat?
LN: Kdepak, já nemám ani papíry na auto.

DG: Proč?
LN: Mě by auto zbytečně omezovalo. Nemohl bych se věnovat některým svým koníčkům.

DG: Jaká komedie tebe samotného vždycky zaručeně rozesměje?
LN: Mám rád staré české filmy a komedie obzvlášť. Před pár dny jsem byl na oslavě pětasedmdesátin Luďka Soboty, který patří k mým nejoblíbenějším komikům. Jeho humor je mi dost blízký a na Jáchyme, hoď ho do stroje nebo Jen ho nechte, ať se bojí se můžu koukat pořád dokola.

DG: Jaká byla oslava?
LN: Já se tam bohužel nemohl dlouho zdržet, ale myslím, že bujará. Vždyť kolikrát se člověk dožije sedmdesáti pěti?

DG: Jak slavíš ty?
LN: Mnohem komorněji. Nemám ani moc rád premiéry. Nejsem na oficiality. Dávám přednost pohodičce.

DG: Té si ale při hereckém povolání přece moc neužiješ. To je samý stres.
LN: No právě. Stres při práci mi úplně stačí. Po ní raději chodím po lese a koukám do zeleného nebo do modrého.

DG: Sbíráš houby?
LN: Velmi rád. Myslím, že jsem i docela zdatný mykolog.

DG: Tak to určitě sbíráš i ty houby, které ostatní moc neznají. Které z nich máš nejradši?
LN: Výborná je dršťkovka z kotrče, skvěle chutnají i holubinky a muchomůrka růžovka je jedna z vůbec nejlepších hub.